41 km, 2,5 hodiny jízdy, 1/4 trasy v dešti, 23+2 jezdci na startu i v cíli. Studánka, Dubina, Počáply, Kunětice, Brozany, Cihelna, Polabiny, Rosice, Svítkov, Srnojedy, Staré Čívice, Starý Máteřov, Dubany, Třebosice, Staré Jesenčany, Jesničánky, Nemošice, Pardubičky. Prostě když máte dobrou partu, kterou jen tak něco nerozhodí a nečeho se nelekne, dá se toho zvládnout hodně.
6.B nikdy nebude vzornou studijní třídou, nikdy nebude v hodině klidná a pozorná, nikdy nebude mít samá výborná hodnocení... Není to třída, kde by se učilo lehce. Ale když jde o to najít někoho, kdo se nebojí makat, kdo za to dokáže vzít, kdo má výdrž a odhodlání, kdo nefňuká a nestěžuje si, nehledá výmluvy, ale prostě jde a koná, tak pak není o čem a tohle je jasná volba.
I když do poslední chvíle nebylo jasné, jestli na první společný cyklovýlet vůbec vyrazíme, nikdo nepřemýšlel o tom, že by raději zůstal ve škole. I když jsme celou dobu jeli s vidinou přívalových dešťů, které můžou udeřit úplně kdykoliv, nikdo nechtěl původně plánovanou čtyřicetikilometrovou trasu zkracovat, a to i ve chvíli, kdy na nás dopadaly první kapky. Prostě my si cestu k úspěchu nezkracujeme. I když jsme od Starého Máteřova jeli v nepolevujícím a stále sílícím dešti, nikdo si nestěžoval a (snad) ani nelitoval své účasti. Dokonce se ozývaly hlasy, ať cyklovýlet ještě protáhneme - bez ohledu na déšť a mokré oblečení! Jo a ť se vyhneme angličtině, ale to byla jistě až druhotná motivace...
A kdyby z nebe nepadaly provazce vody, nepochybuji o tom, že bychom minimálně tu padesátku překonali, protože po dojezdu panovala dobrá a uvolněná nálada, nikdo neumíral únavou, nikdo se neválel na lavici ani pod ní, vtipkovalo se, sdílelo na socsítích a síly rozhodně nechyběly. Ostatně to se v 6.B snad ještě nestalo, že by někomu došla energie, že ne, šmoulové? Jediné, co snad chybělo, bylo předávání trikotů (já chci žlutej, dojel jsem první!) a dekorování vítězů etapy, ale těmi jsme byli bez nadsázky všichni. A to, že to někteří s kolem umí jako Sagan, to jsme viděli cestou a naštěstí bez karambolů.
Byl to první z cyklovýletů, co jsem absolvoval, na kterém nebylo nutné na nikoho čekat ani řešit nepřipravené kolo či úraz nebo defekt - divné, co? Zodpovědnost totiž rozhodně (ale fakt vážně) není nejsilnější stránkou 6.B ani jejího třídního učitele. Každopádně dneska jsme to nepodcenili a vyšlo nám to perfektně. A zhruba dvě kila nářadí a obvazů se tak jenom projela na okružní cestě kolem Pardubic. Díky, borci, že to bylo bez nervů a bez rozčilování!
Speciální poděkování si zaslouží paní učitelka Dominika Pospíšilová, která měla tu odvahu s námi vyrazit, a ještě stihla pořídit řadu skvělých fotografií, z nichž některé můžete obdivovat v galerii. A nezbývá mi, než se tenhle školní rok těšit ještě na druhý cyklovýlet na rozhlednu Báru (kam ale teda rozhodně nepolezu nahoru), ovšem po dnešním zážitku si říkám..., hm, ty Ležáky, ty nejsou zase o tolik dál, co? A když máme letos to kulaté výročí... A příští rok až budeme v dějepise probírat baroko, tak na Kuks vede taky hezká cesta, no ne? :D
