1.6.2022
Náš výlet jsme započali na pardubickém vlakovém nádraží. Sraz byl v šest hodin ráno a k radosti pedagogů jsme se sešli v plném počtu a dokonce téměř včas. Zvládli jsme dvakrát přestoupit a v malém motoráčku jsme dorazili do cílové stanice - Starého Města pod Sněžníkem. Hodili jsme batohy na záda, rozhýbali jízdou ztuhlé nohy a zdolali první metry, kilometry, kopečky a kopce. Po krátkém posilnění z domácích zásob pro nás byla poslední dopolední výzvou lesní cesta pod horskou chatou Návrší. Všichni uspěli a šlapali statečně, na jedničku s hvězdičkou. Trochu jsme se zabydleli a hurá na očekávanou odměnu - oběd, jímž byla čočková polévka a špagety. Po zaslouženém poledním klidu jsme měli naplánováno pokořit Kralický Sněžník (1424 m. n. m.). Během cesty jsme nakoukli do sousedního Polska, ochutnali pramen řeky Moravy a navzdory silnému větru a ochlazení stanuli v cíli. Cesta dolů už probíhala rychleji. K večeři chutné rizoto a po večeři společné hry. Mrkaná, pantomima, gordické uzly a schovka. Ta nás pohltila nejvíce. Po zbytek večera se každý zabavil po svém a po desáté na pokoje, večerka, musíme se aspoň trochu vyspat, čeká nás náročný den.
2.6.2022
Bohatě jsme posnídali. To se hodilo, vždyť dnes nás čekal nejnáročnější den - s těžkými batohy na zádech, nekonečné kilometry a cíl v nedohlednu. Vyšli jsme kousek nahoru nad chatu a pak docela pěknou procházkou rovně, mírně dolů, mírně nahoru, ale občas i dost dolů a dost nahoru. Když už jsme hodně spěchali na oběd, překvapil nás zákaz vstupu na naši další trasu. Našli jsme možnost, jak to trochu obejít, ale blátivé cestě jsme se nevyhnuli. Asi hodinu jsme bloudili bez signálu, batohy byly těžší a těžší a postupně jen málokdo věřil, že to ještě dá. Nakonec to ale dali všichni. Posilnili jsme se dobrým obědem (nudlová polévka, steak a brambory) a nabrali nové síly. Úsměv na tváři všem vytvořily nanuky, které jsme za odměnu dostali. To se to pak šlo. Do Ramzové jsme dokonce nabrali takové tempo, že jsme tam dorazili o hodinu dříve, než bylo v plánu. Jen jsme uviděli Chatu pod Klínem, srdce všech naplnila nová vlna radosti. Ubytovali jsme se a šli na večeři. Moc jsme si pochutnali na vývaru, kuřecím plátku v těstíčku a hranolkách. K tomu navíc kofola! Pak jsme opět strávili příjemné chvíle plné zábavy. Společné hraní her, skupinové sochy a oblékanou, vystřídala individuální zábava na pokojích, která nás samozřejmě bavila nejvíce. A dlouho.
3.6.2022
K snídani byly rohlíky s marmeládou nebo salámem. Rychle jsme s pobalili a vybaveni dostatkem tekutin vyrazili na cestu. Na Horské službě jsme si uschovali velké batohy a s lehkými jsme doslova pádili k lanovce. Vyjeli jsme do stanice Čerňava a užívali si výhledy. K vrcholku hory Šerák jsme už došlapali po svých. Na Chatě Jiřího nás čekal výborný oběd, svíčková/guláš/steak, a k tomu kofola nebo malinovka. Dolů jsme se vydali po přírodní kamenito – kořenové překážkové dráze. Dopřáli jsme si několik zastávek: jako kamzíci jsme šplhali na Obří skály a dali jsme si schůzku v oblacích. Osvěžili jsme se v potůčku a Marek postavil vysokou mohylu z oblázků. Pak již jen poslední dva stoupáky, společné ohlédnutí za naším putováním a utíkali jsme si pro batohy. S předstihem jsme se vydali na vlak. Tentokrát nás čekal už jen jeden přestup, a i přes drobné zpoždění vlaku cesta rychle utekla. V Pardubicích už na nás, statečné cestovatele a horaly, čekali někteří rodiče.
Shrnutí:
- 18 km, 23 km, 10 km
- Počasí nám moc přálo. Modlitby paní učitelky byly vyslyšeny.
- Nálada v týmu byla suprová, byli jsme kamarádi a pomáhali si.
- Tuto výzvu jsme nakonec opravdu všichni zvládli.
