Zlézali jsme hory a shlíželi jsme hluboko do údolí (výletní deník 6.B)
5.6.2024
Náš výlet jsme započali na pardubickém vlakovém nádraží. Sraz byl brzy ráno a k radosti pedagogů jsme se sešli v plném počtu a dokonce téměř včas. Zvládli jsme dvakrát přestoupit a v malém motoráčku jsme dorazili do cílové stanice - Starého Města pod Sněžníkem. Hodili jsme batohy na záda, rozhýbali jízdou ztuhlé nohy a zdolali první metry, kilometry, kopečky a kopce. Po krátkém posilnění z domácích zásob pro nás byla poslední dopolední výzvou lesní cesta pod horskou chatou Návrší. Všichni uspěli a šlapali statečně, na jedničku s hvězdičkou. Trochu jsme se zabydleli a hurá na očekávanou odměnu - oběd. Po zaslouženém poledním klidu jsme měli naplánováno pokořit Kralický Sněžník (1424 m. n. m.). Během cesty jsme nakoukli do sousedního Polska, ochutnali pramen řeky Moravy a navzdory hodně zamračené obloze stanuli v cíli. Cesta dolů už probíhala rychleji. Po večeři jsme si společně zahráli několik her. Po zbytek večera se každý zabavil po svém a po desáté na pokoje, večerka, musíme se aspoň trochu vyspat, čeká nás náročný den.
6.6.2024
Bohatě jsme posnídali. To se hodilo, vždyť dnes nás čekal nejnáročnější den - s těžkými batohy na zádech, nekonečné kilometry a cíl v nedohlednu. Vyšli jsme kousek nahoru nad chatu a pak docela pěknou procházkou rovně, mírně dolů, mírně nahoru, ale občas i dost dolů a dost nahoru. Nevyhnuli jsme se ani blátivé cestě. Batohy byly těžší a těžší a postupně jen málokdo věřil, že to ještě dá. Nakonec to ale zase dali všichni. Posilnili jsme se dobrým obědem a nabrali nové síly. Úsměv na tváři všem vytvořily nanuky, které jsme za odměnu dostali. To se to pak šlo. Chvilku i pršelo, ale byli jsme připravení. Nasadili jsme pláštěnky a zvládli jsme i tuhle drobnou překážku. Jen jsme uviděli Chatu pod Klínem, srdce všech naplnila nová vlna radosti. Ubytovali jsme se a šli na večeři. Pak jsme opět strávili příjemné chvíle plné zábavy. Společné hraní her vystřídala individuální zábava na pokojích, která nás samozřejmě bavila nejvíce.
7.6.2024
K snídani byly rohlíky se šunkou. Rychle jsme pobalili a vybaveni dostatkem tekutin jsme vyrazili na cestu. Na Horské službě jsme si uschovali velké batohy a s lehkými jsme doslova pádili k lanovce. Vyjeli jsme do stanice Čerňava a užívali si výhledy. K vrcholku hory Šerák jsme už došlapali po svých. Na Chatě Jiřího nás čekal výborný oběd, a k tomu kofola nebo malinovka. Dolů jsme se vydali po přírodní kamenito – kořenové překážkové dráze. V Ramzové jsme si vyzvedli batohy a společně jsme převyprávěli ohlédnutí za naším dobrodružným putováním. S předstihem jsme se vydali na vlak. Tentokrát nás čekal už jen jeden přestup, a i přes drobné zpoždění vlaku cesta rychle utekla. V Pardubicích už na nás, statečné cestovatele a horaly, čekali někteří rodiče.
Shrnutí:
18 km, 23 km, 10 km
Počasí nám přálo. Modlitby paní učitelky, rodičů i dětí byly vyslyšeny.
Nálada v týmu byla suprová, byli jsme kamarádi a pomáhali si.
Tuto výzvu jsme nakonec opravdu všichni zvládli.
… Tento výlet, který jsem si velice užil, směřoval do Jeseníků. Navštívili jsme mnoho krásných míst, jako Kralický Sněžník a jeho rozhlednu, horu Šerák nebo pramen řeky Moravy. Může se to zdát jako rychlý a jednoduchý výlet, ale ve skutečnosti byl celkem náročný. Ušli jsme asi 50 kilometrů a myslím si, že nejdelší a možná i nejnáročnější cesta vedla na chatu Paprsek. Za mě byl tento výlet hezky naplánován, vyšel na krásné počasí a mohl jsem zde zažít mnoho krásných vzpomínek. Adam
… Výlet byl fajn, bolely mě nohy, ale za ten pocit to stálo. Podle mě zážitky z těhle výletů jsou nejlepší. Třeba Anetin pád nebo navlékání oblečení na spolužáky, aby na sobě měli co nejvíce vrstev, Sofči pád do borůvek, porušení večerky a spousta dalších zážitků. Zuzka
… Nejlepší bylo vždy, když jsme vyšli kopec do cíle. Byl to nejlepší pocit. Mára S.
… Líbilo se mi hrát hry, ale bylo těžké to ujít do kopce. Tom
… Nejlepší byl výšlap na Kralický Sněžník, při kterém jsme vymýšleli příběhy. Ríša
… Byl jsem na sebe hrdý, když jsem došel do destinace. Ale kdyby tam nebyli moji kamarádi, tak bych se tam nudil, ale oni mě povzbuzovali, za což jsem rád. Seba
