ZŠ Pardubice - Studánka - Nahlédnutí do dětství našich rodičů

Nahlédnutí do dětství našich rodičů

Když jsem před několika týdny zadávala v 9. třídách ročníkový projekt, odpovědí mi bylo mručení, které v překladu znamená: „No to zas bude… . Kdo si to zase vymyslel? apod. Nejtemnější mručení se neslo 9.B, kde jsme se s paní učitelkou Kárskou obávaly nejhoršího.

Nechtěly jsme deváťáky příliš dráždit, a tak jsme v následujících týdnech pokládaly jen velmi opatrné otázky, na které nám všechny třídy shodně odpovídaly: „Ještě nic nemáme a nic neděláme.“  S o to větším mrazením jsme očekávaly dny prezentace.

Jako první začala 9.A. Velké překvapení se nekonalo a většina třídy ukázala, že už má tu školu jak se říká „na háku“. Den s 9.C začal slibněji. Žáci přivlékali do školy obrovské tašky a někteří  museli být do školy dokonce přivezeni. Ve třídě pak vyrostl stan, u kterého se rozložil manželský pár na dovolené, o kus dál otevřel módní salon nabízející ty nejlepší a nejslušivější kusy oděvů, tabulky okenního skla roztřásl tenor Karla Gotta. Středa patřila 9.B. Někteří začali zmatkovat už v časných ranních hodinách, čímž se jim podařilo vnést chaos do celé třídy a rozčilení do pedagogického sboru :-). Když jsme však my učitelé vstoupili do učebny, abychom si poslechli prezentaci této obávané třídy, nevěřili jsme svým očím. Jen málo z postav uvnitř mělo „normální“ oděv. Při pohledu na nakadeřené ženy jsem přemýšlela, jak se ty cizí osoby dostaly nepozorovaně až do učebny… Mezi námi se čile proplétala „vekslačka“ nabízející bony za pět…

Záměrem projektu bylo bližší seznámení se s dobou, která je pro většinu školou povinných už takřka pravěkem. Podařilo se. Mým skrytým přáním bylo i to, abyste si, deváťáci, aspoň jednou pozorně poslechli povídání vašich rodičů a prarodičů o tom, jaké měli oni dětství a dospívání. A jak jsem vás tak poslouchala, podařilo se i to.

 

Mgr. Ilona Tlamková