…, nejsme totiž žádní troškaři. A tak, když jsme po úspěšném školním roce přemýšleli, kam vyrazit na školní výlet, nevybrali jsme si nic menšího než Sněžku. Základní tábor jsme zbudovali v Peci pod Sněžkou, a protože pro některé členy výpravy to měl být prvovýstup, soustředili jsme se první dva dny na aklimatizaci. Růžohorky měly prověřit naši fyzickou připravenost. Prudký kopec, povodní stržený most ani mlha a déšť nás nezaskočily a kóta 1 280 byla dobyta v rekordním čase.
A pak přišel Den D. Mraky, které Sněžku halily předchozí dva dny, se nyní rozestoupily a ukázaly horu v celé své majestátní kráse a velikosti, která při pohledu z Obřího dolu vzbuzovala respekt. Jenže kampak na nás. Už po 45 minutách hlásilo čelo výpravy dosažení prvního kontrolního bodu – Polské boudy, odkud jsme pak vyrazili na závěrečnou zteč. Náš rychlý postup vzbuzoval u funících polských turistů velkou závist a v 11.35 byl korunován úspěchem. Stanuli jsme na vrcholu!!!
Odměnou za námahu nám pak večer byla výborná večeře. Škoda, že jsme penzion, ve kterém se pořád jen těšíte, co výborného zase najdete na talíři, objevili až teď, když už se skoro rozcházíme. Ale zase bychom nebyli první Sněženky a Machři, kteří se po 20 letech do Pece vrátí :-).
