ZŠ Pardubice - Studánka - Stopy mistra Vojmíra Vokolka na naší škole

     Příští pondělí 27. března odstartuje naše město projekt BRATŘI VOKOLKOVI – Pocta uměleckému rodu z Pardubic. Zapojily se do něj Východočeská galerie, Východočeské muzeum, Univerzita Pardubice a další. Při této příležitosti bych rád připomenul, že stopy jednoho z členů rodiny, výtvarníka Vojmíra Vokolka, vedou i na naši školu.

Stopa první: Návštěva v bytě Za Pasáží

     V 90. letech jsem ho navštívil s dětmi několikrát. Nejvíce však vzpomínám na návštěvu poslední, z prosince roku 2000.

     Strom uprostřed předsíně, prasvětlo ve špalku, koule z ostnatého drátu, příběh našeho života vytvořený z plechových objektů – to všechno a řada jiných výjevů vytvářelo neopakovatelnou atmosféru tohoto bytu. Z těchto působivých kulis však čněla postava hlavního aktéra – Vojmíra Vokolka. Teprve on těmto věcem vdechoval svým slovem život. Dětem popisoval, co který výjev znamená, co mu předchází, co po něm následuje. Všechno tak jednoduché, ale přitom do detailu promyšlené. A páťáci poslouchali se zatajeným dechem. Také nám ukazoval, jak se studený plech ohýbáním stává živou, dynamickou hmotou a četl jednu ze svých experimentálních básní. Protože se blížily Vánoce, přinesli jsme vánoční dárek: postavy z kartonu, vytvořené ohýbáním a lepením na vokolkovský způsob. Jelikož řada postav – originálů tenkrát putovala po výstavách (Pardubice, Klenová, Opava), bylo v bytě místa dost pro ty dětské. „Vojmírovi se moc líbily, stále si je prohlížel. Měli jsme díky nim hezké Vánoce,“ říkala mi v lednu Vokolkova sestra Květa, která s ním v tomto bytě žila.

     To jsme však ještě netušili, že to budou jeho Vánoce poslední. Na věčnost odešel o sedm měsíců později ve věku jednadevadesáti let.

Stopa druhá: Zakončení školopřírodové hry na nejvhodnějším místě      

     Téměř šest let po umělcově smrti nalézáme druhou stopu. Píše se červen 2007 a s kolegyněmi Jaroslavou Oplatkovou a  Ilonou Trojánkovou hledáme vhodné místo pro slavnostní předávání „lodních deníků“. Kde s prvňáky nejlépe zakončit hru „Noemova zví-řata“ ? To pravé místo jsme našli v nedaleké Dřítči u Vokolkovy fresky „Stavba archy“. Upozornila mě na ni Květa, kterou jsem krátce před tím navštívil.

Stopa třetí: Hodiny výtvarné výchovy

     Do našich hodin „výtvarky“ se Vojmír vrací stále a znovu. Naposled tomu bylo s 5.B (nyní 6.B) loni v květnu. Opět jsme ohýbáním a lepením vytvářeli postavy z kartonu na vokolkovský způsob, stejně jako před patnácti lety.

◎

     Tak vznikaly stopy Vojmíra Vokolka na naší škole. Hloubily se do dětských duší v skrytu a  tichosti, neboť jen tímto způsobem se rodí hodnoty pravé a trvalé.