ZŠ Pardubice - Studánka - Otevřený kufřík: Zápisky z dopisů a deníků, které neměl nikdo číst

15.9.2025 Východočeské divadlo v Pardubicích, 3., 4. a 5.řada v přízemí

Žáci 8.B a 8.C na představení „Vzpomínky na T.“

Rézy a Tomáš Adlerovi žijí šťastně se svými rodiči v malém městě v českém pohraničí. Přichází rok 1938. Všechno se najednou začíná měnit. Z váženého doktora Adlera a jeho rodiny jsou ze dne na den vyvrhelové společnosti. Jejich kabáty musí zdobit žlutá hvězda s nápisem JUDE. Otec jednoho dne odchází. Slíbí však, že se vrátí. To ale už bude pozdě. Sourozenci se i s maminkou dostávají do ghetta Terezín. Zde spolu s dalšími rodinami prožívají nekonečné dny v těžkých podmínkách…

„Den střídal další. Některé byly dlouhé. Jiné utekly rychle. Tváře dívek se měnily. Netušili jsme, co se děje za zdmi našeho pokoje, natož co se děje za zdmi Terezína. Realita byla jen o nedostatku jídla, o smutku po rodině, po domově. Nic nedávalo smysl, a přesto se to dělo.“

Rézy a Tomáš se v Terezíně seznámí s dalšími dětmi jejich věku. Jejich příběhy se začnou prolínat a vytvoří tak mozaiku vzpomínek, které postupně zůstanou jen jako zápisky z deníků a dopisů, které neměl nikdo číst.

A jak o tom všem přemýšleli žáci?

Martin Novotný: Já osobně mám rád divadlo. Taky proto, že ho sám ve volném čase ztvárňuji. Tohle představení bylo dobře zpracované. Líbilo se mi, že i když to téma je opravdu depresivní, to představení nebylo tak depresivní. Vtáhlo mě to do děje. Určitě to bylo pro herce náročné a jsem opravdu rád za to, v jaké době žijeme a jak se máme. Přišlo mi to i dobře shrnuté. I tam byl dobrý děj. Nebylo to jenom o válce. I o osobních příbězích, o lásce a myšlenkách. I ta zápletka nebyla jen jedna, bylo jich víc a promyšlených. Také se ukázalo, že ne každý, kdo nosil uniformu, byl zlý. Určitě by šel znovu do divadla.

Sebastian Pešek: Už před divadlem jsem tušil, že to bude náročné téma. Když jsme se usadili a příběh začal, všechno bylo vcelku klidné. Ani uvnitř mě to nijak nesvíralo, ale po chvíli došlo k transportu do Terezína a tam už ta nálada taková nebyla. Přitom, co jsem sledoval příběh, cítil jsem se podivně a tak nějak nekomfortně. Nejvíce se mi nelíbilo, jak se s lidmi v koncentračních táborech zacházelo a jaká měli přísná pravidla. Po konci jsem nad tím chvíli přemýšlel a uvažoval a uvědomil jsem si, v jak dobré době žijeme. Že vůbec si na nic teď nemůžeme skoro stěžovat. Musíme si vážit věcí a lidí okolo sebe, jelikož nikdy nevíme, kdy už to mít nebudeme. Jinak mě ale představení vcelku bavilo. I když jsem se občas ztrácel v příběhu, hodnotím to velice pozitivně. Doporučuji.

Pavel Nobilis: Herecké výkony byly úžasné a úplně jsem se do toho vcítil. Připadá mi, že to je zajímavé a dobře zpracované téma. Líbilo se mi, že jak ta hra byla zpracovaná, jsem si opravdu dokázal představit, jaké by to asi bylo, a nebylo to o tom, že se prostě jen díváme na to, co se děje na jevišti. Líbilo se mi také, že děj byl v podstatě provázaný i se současností. Bylo velice dobře vysvětleno, o co tam vlastně jde, takže by to pochopil skoro každý. Příběh byl i poučný a myslím, že hlavní myšlenka byla, že máme být rádi za to, co máme.

Marek Sehnoutek: Představení na mě působilo smutně až depresivně. Herecký výkon se mi velmi líbil, protože to zahráli fakt dobře. Témata z války mě docela zajímají a v podání divadla mně to přišlo dobré. Zapamatoval jsem si z toho asi víc než z hodiny dějepisu. Líbilo se mi, jak využili v mnoha scénách ty postele v pozadí nebo ten projektor, který mě přenesl do dané místnosti nebo místa.

Zuzana Vacinová: Představení bylo pro mě hodně emotivní a já ho trochu i obrečela. A už teď vím, že nechci nic takového prožít, a když si představím, co museli prožít moji předci a hlavně židé. Ta psychická a fyzická námaha spolu s vyčerpáním. Toto představení ukázalo také i lidskost a obětavost. Když lidé riskovali své životy pro své přátele a rodinu.

Josef Fedák: Bylo na nic, jak ten tatínek se furt rozhodoval, jestli odjet nebo ne. A tak prošvihl ten čas, kdy můžou odjet židi ze státu. Pak mi přišel skvěle ztvárněný od herců ten život v Terezíně. Podle mě tam bylo všechno. Byl jsem smutnej, když Tomáš lhal Rézy o mámě a pak se před ní schovával. Jako něco, co si z toho odnést, je to, jak dobře se tady v Česku máme, kolik toho můžeme, že tady nejsou tresty smrti. Nikdo nemá do života nefér výhodu.

Anna Lelková: Přišlo mi zajímavé, jak tam byli ti sourozenci už dospělí a byly tam ty vzpomínky z Terezína. Taky se mi líbilo a bylo dojemné, že to někteří lidé doopravdy přežili. Mrzelo mě, že se tomu páru Erik a Tamara nepovedl útěk z tábora. Je trochu divný, jak se Erik a Tamara zamilovali, i když Erik byl hodný. Ale stále byl na straně špatných. I když byl hodný, nechápu mysl Tamary. Ačkoli třeba naznačovali, že láska je slepá, mohlo to aspoň skončit dobře, ale líbilo se mi, že to dávalo smysl. Že to bylo hustý a dojemný.

... fotky ze školního workshopu