ZŠ Pardubice - Studánka - Absolutně akční advent 6.B a 7.B

Další vánoční výlet… tak co letos vymyslíme? Samozřejmě něco akčního. Slovo dalo slovo a začali jsme plánovat společný výlet 6.B a 7.B, tentokrát směr Aquapalace Čestlice u Prahy. Děti byly nadšené…no a my nakonec samozřejmě také!

Cesta tam proběhla bez problémů, dali jsme si instrukce bezpečného chování a šli jsme do víru bazénů a skluzavek. Každý si našel to své nej, někteří si nejvíce užívali vlny v „rozbouřeném moři“, vířivku, zmrzlinu či drink ve vodním baru, ale favoritem byly rozhodně tobogány, a že jich tam bylo. Děti byly tak nadšené, že nás nakonec všechny přesvědčily, ať si jich pár vyzkoušíme také… no a měly pravdu, bylo to opravdu super!

Čas nám v Aqua neskutečně rychle utekl, poté jsme se plni dojmů přesunuli zpátky do centra Prahy, kde se naše cesty na chvíli rozdělily. Se 7.B jsme se přesunuli na Staroměstské náměstí podívat se na tradiční vánoční trhy. Nasáli jsme vánoční atmosféru, poslechli si vánoční koledy a cítili vůni pečených kaštanů. Poté jsme se podívali na orloj a přesunuli se na vánoční nákupy na Václavské náměstí.

Za 7.B můžu říct, že jsme si výlet užili na maximum. Děkuji své kolegyňce Petře Smotlachové za skvělý doprovod, mojí 7.B za dodržování pravidel a že si nadále zaslouží moji důvěru, a samozřejmě i kolegům Tomášovi Zářeckému a Elišce Krčálové za úžasnou spolupráci a vzájemnou podporu.

A tímto předávám slovo našemu spisovateli, aby se s vámi podělil o své jistě barvité zážitky z pohledu 6.B. Krásné Vánoce všem! Dominika Pospíšilová

Děkuju za slovo, ale kdybych psal pouze o báječném výletu do Prahy, omezil bych se ve vyprávění jen na závěrečnou část celého adventního času, který jsme společně v 6.B prožili, a přestože šlo o výborné finále, i cesta k němu stojí za pár slov. A ne že bych byl zrovna Grinch, který nesnáší Vánoce, ale upřímně, nikdy dřív jsem je ve škole ani doma přehnaně neprožíval. Nikdy dřív jsem neměl vánočně nazdobenou třídu, nikdy dřív jsem nepouštěl z reproduktorů přeslazené vánoční koledy… Jenže pak se na scéně objevili oni. Nová 6.B. Moje 6.B. A ta energie a proaktivita, kterou členové tohohle týmu dávali do školních projektů a úkolů celý podzim, se v prosinci zhmotnila do velkolepé vánoční výzdoby. Kam se hrabe Michelangelo se svou Sixtinskou kaplí nebo Matyáš Bernard Braun se svým Betlémem na Kuksu! Lidi, já, takový starý mrzout, měl ve třídě hned čtyři vánoční stromky! A krásně nazdobené, do toho sněhové vločky a vystřihovánky na všech oknech, řetězy nazdobené skříně, tabule a celá nástěnka, na zdech visely velké vánoční hvězdy, okna nešla otvírat, neb je spoutaly další vánoční řetězy, zvonky i světýlka… Nejenom, že se 6.B o vše postarala, donesla a nazdobila, ale ještě chodila krášlit naši kmenovou učebnu i ve svém volném čase. V těch chvílích jsem slyšel uvnitř svého nitra ozvěnu kapek, kterak mé ledové srdce, scvrklé a studené po letech bezútěšné pedagogické praxe, začalo pozvolna roztávat… A aby nám advent lépe utekl, nakažen vánočním entusiasmem, připravil jsem pro 6.B i speciální adventní kalendář – místo sladkostí obsahoval drobné úkoly plné laskavosti i osobního růstu. Byť jsem si s ním dal tolik práce, některé body nevyvolaly zrovna všeobecné nadšení (například vydržet den bez sociálních sítí). Přesto se sem tam alespoň někdo o něco pokusil – tedy doufám.

Vánoční týden jsme odstartovali pondělní hodinou VkZV, která se nesla v duchu deskohraní a volné zábavy, později během týdne jsme navázali ještě vánočním piškvorkovým turnajem. V úterý nás čekalo divadelní představení Prašina v Klicperově divadle v Hradci Králové, které pro nás zajistila paní učitelka Kovářová, které tímto ještě jednou děkuji. Povedené představení v čase, který by měl patřit klidu, míru a rozjímání nám narušilo pouze naprosto nevhodné chování jakési učitelky, která svým žákům dávala v šatně hlasité pokyny, ať se cpou kupředu a poté, co rozpoutali strkanici, při které žáci z jiných tříd taktak drželi rovnováhu a spoustu lidí předběhli, tak ještě ukazovala palce nahoru, asi, jak se jim to povedlo. Ani bych se nedivil, kdyby jí někdo v odpověď ukázal jiný prst nahoru… Předvést se takto na představení díla, které do určité míry navazuje na foglarovské hodnoty ušlechtilosti, rozvíjí ideály přátelství, slušnosti a mravnosti… no prostě borka, ty dvě minuty času navíc za to určitě stály. Ale mě těšilo, že jak 6.B, tak 6.C se po celou dobu chovala podle pravidel etikety (včetně elegantního oblečení) a mohl jsem na své svěřenci být hrdý, ať už cestou vlakem, při rozchodu nebo právě v divadle. Jasně ukázali, že ví, jak se chovat, a že jsou správně vedení jak z domova, tak z naší školy.

Ve středu pak přišel den D, kdy nás čekal trojzážitek: největší aqua v ČR, Národní muzeem a vánoční trhy na Václavském náměstí. Přiznám se, že k ráno jsem měl trochu neklidné spaní – věděl jsem, že mám fajn třídu, ale přesto nás čekala dosud nejnáročnější společná akce s největším rizikem nějakého úrazu, ztracení se či dalších nepříjemností. A také jsem si říkal, zda tři hodiny na jednom místě nejsou až moc? Ale ty obavy se ukázaly jako zcela liché. Žádné zádrhely po cestě ani na akcích, žádní zatoulaní ani opozdilci, žádné zranění v aqua ani ostuda v muzeu a hlavně – žádná nuda. A dokonce jsem tentokrát ani nikoho neztratil v metru!

Aquapalace Čestlice splnil naše vysoká očekávání, troufnu si tvrdit, že každý si tam našel dost zábavy a snad nikdo ani nestihl vyzkoušet úplně všechno, co bylo k dispozici. Divoká řeka, skluzavky, tobogány, vlnobití, venkovní bazén… Jo, u toho vlastně mám zakázáno zveřejňovat fotky, aby doma nebylo zle, že někteří otužilci se koupali venku při teplotách jen lehce nad nulou. Takže pst, ze 6.B tam určitě nikdo nebyl a už vůbec jim to jejich třídní učitel nedovolil! A málem bych zapomněl – potkali jsme i Youtubera Taryho, který se se všemi vyfotil.

V Národním muzeu jsme pobyli sice jen necelou hodinku, ale vynechejte takovou nádheru, když je to zadarmo a vy jdete kolem! A možná si řeknete muzeum, taková nuda, ale tohle je Národní muzeum! A musím přiznat, že jsem byl až překvapený, kolik žáků a s jakým zájmem nahlíželo do jednotlivých sbírek. Využili jsme ojedinělé příležitosti a navštívili expozici artefaktů ze sbírek čínských císařů „100 pokladů, 100 příběhů“, kde byla k obdivování mj. hlávka zelí s kobylkou a sarančetem, což sice nezní kdovíjak úchvatně, ale pokud k tomu doplníme informaci, že poklad je vyřezaný z jednoho kusu jadeitu, tak už to zní lépe, ne? (Fakt ne?) Dále jsme strávili nejvíce času prohlídkou „Zázraků evoluce“, kde jsme v jednotlivých sálech propojili znalosti z dějepisu pravěku a pak se také obohatili v přírodopisných vědomostech, takže bude v dalších letech na čem stavět. Minout jsme nemohli ani ikonu Národního muzea, kostru plejtváka myšoka, pod kterou se každý mohl projít. A samozřejmě ani samotná budova nemohla nechat chladným nikoho s estetickým cítěním.

Na závěr jsme si dopřáli ještě tři čtvrtě hodinky volného rozchodu na Václavském náměstí, kde si každý vyrazil za svými zájmy a já trochu zariskoval, protože už v šatnách muzea jsem vyhlásil, že se sejdeme „u koně“ a své svěřence rozpustil – tedy jsme si místo srazu ani neukázali, natož abychom k němu došli, a jestli Vám to připadá, že je to přece jasné: Václavák a kůň, tak vězte, že třeba minulý rok mi někteří deváťáci tvrdili, že na Václavském náměstí je socha Karla IV. a Masaryka v poznávačce vydávali za – no to ani nechtějte vědět (ale knír měl taky). Takže to byla taková další malá zkouška, ve které 6.B opět obstála, protože jsme se vrátili v pořádku všichni, takže jsme si poslední školní den mohli předat dárky, zamlsat cukroví a vyrazit na vánoční film do kina.

Speciální poděkování patří paní učitelce Krčálové, která nás na akci doprovázela a všem mým žákům, kteří se chovali zodpovědně a rozumně (jaký to rozdíl oproti jejich třídnímu učiteli) a samozřejmě i Vám, rodičům, za podporu, bez které by nebylo možné podobné akce pořádat a vedení školy, které nás na ně pouští. Děkuji i Dominice Pospíšilové, Petře Smotlachové a celé 7.B, která vyrazila s námi za pohodovou společnou akci.

A teď už jen prázdniny! Užijte si volno a pokračovat v téhle jízdě budeme zase v roce 2026! Tomáš Zářecký