ZŠ Pardubice - Studánka - Lyžák 2011

Bylo pondělí 3.1. a řada sedmáků, osmáků a taky deváťáků se probudila s úsměvem na tváři. A měli jsme proč! Ne že bychom se do školy nějak zvlášť těšili, naopak, my do ní vůbec nešli! Odjížděli jsme totiž na týdenní pobyt do Pece pod Sněžkou. O půl dvanácté se všichni se svými lyžemi či snowboardy a hlavně velkými napěchovanými taškami sešli v Luční ulici. Rychle jsme vyřídili všechny potřebné formality a už si každý hledal nějaké to volné místo v autobusu. Konečně jsme vyjeli! Cesta utíkala rychle, ale z nás sedmáků nikdo neušil, co nás čeká po příjezdu! Lyže, snowboardy a tašky s oblečením nám do hotelu Hnědý vrch odvezla rolba. My jsme ale museli šlapat po svých! Zdálo se mi, jako by ten výšlap neměl konce. Každou chvíli se někdo ptal: "Kdy už tam budeme?" Dorazili jsme asi po půl hodině.
Ubytování bylo vyřízeno velmi rychle, to se mi líbilo. Na většině pokojů byly více než tři lůžka, takže bylo i po večerce rušno. K večeři byl kuřecí plátek a brambory. Myslím, že nám všem chutnal. Po večeři jsme museli vyzkoušet místní kulečník, kde jsme opravdu zabodovali! :-) Večerka byla v deset, ale už o půl desáté učitelé kontrolovali, jestli jsme na pokojích. Několikrát za večer nám holkám (p.č. 311) museli páni učitelé a paní učitelky připomínat, jak se máme chovat. Dříve či později jsme ale všichni tvrdě usnuli. Nejhorší byl budíček! Už v 7:30!!! Rychle jsme se nasnídali a vyrazili na svah, kde se všichni nejdříve rozdělili do skupin, ve kterých se potom učili jezdit nebo si jen užívali toho, že jsou na horách. Na výběr bylo velké množství vleků - sedačkové, kotvové i poma. Řekla bych, že námi snowboardisty byly nejvíce využívané kotvové vleky. Většinou jsme jezdili ve dvojicích, abychom se navzájem kontrolovali. Sem tam byla nějaká zastávka, třeba na koupení čaje nebo horké čokolády. Na jídlo jsme chodili do našeho hotelu, který byl od sedačkové lanovky vzdálený asi 200 metrů. Samozřejmě, že dopoledne se nám jezdilo lépe, už proto, že po obědě jsme měli všichni plné žaludky a hlavně byly méně upravené sjezdovky. Lyžování končilo v 16:00, a protože do večeře bylo ještě dost času, běhali jsme z pokoje do pokoje a navštěvovali své kamarády, kteří později zase navštívili nás. Někdo hrál stolní fotbálek, někdo si třeba četl. Jídlo sice nebylo špatné, ale mohlo by být i lepší (to je můj názor). Večer jsme většinou trávili společně hraním her o bonbóny a jiné sladkosti.
Lyžák se rozhodně vydařil, i když velká mlha a poslední den dokonce obleva a silný vítr nebyly moc ideálními podmínkami. Důležité však je, že až na úraz Toma Rileyho (má ruku v sádře) přijeli všichni ostatní domů v pořádku.

Tímto za všechny zúčastněné děkuji panu učiteli Mandysovi a Patlevičovi a paní učitelce Němcové a Bartoškové za trpělivost a příjemně strávený týden.

Klára Ehlová, 7.B

A my učitelé dáváme všem zúčatněným velkou pochvalu za vzorné bezproblémové chování. Byli jednou z nejpříjemnějších part, se kterými jsme byli na lyžáku.