ZŠ Pardubice - Studánka - 9.C V divočině

9.C V divočině
Nejprve jsme někteří (skoro všichni) byli zkritizováni za příliš "nóbl" zavazadla do divočiny. Potom se strhl boj o nejlepší sedadla ve vlaku. Jenže jsme zjistili, že chytří lidé si svá sedadla rezervují. Takže jsme si museli sednout k až moc přítulným lidem. V Zábřehu na Moravě jsme museli přestoupit na autobus, ve kterém začal další boj se zavazadly. Jedna polovina třídy si dala šlofíka ve velmi nepřirozených polohách, pár z nich se rozpláclo na okno a hráli si na mouchy. Druhé polovině se udělalo šoufl. V rámci zájmu zachování čistého oblečení, urychleně přiskočila paní s karamelkami a igelitkou. Za chvíli karamelky proti nevolnosti došly, ale šoufl stále pokračoval. Naštěstí se v dáli objevila větrná elektrárna, což značilo příjezd do města Ostružná. Následovala vysokohorská túra do našeho hotelu, vzdáleného 333 rozpláclých žížal. Při prvním vstupu do našeho pokoje, původně určeném pro 3 osoby, nás překvapilo, že tu jsou pouze 2 postele. Paní domácí nás, ale hned vyvedla z omylu, když ze skromného křesílka v koutě vykouzlila "masážní" polní lůžko. Vzápětí jsme se vydali do Lesního baru. Po pěti kilometrové tůře jsme se vyškrábali do dřevěného přístrešku, kde se opékali buřtíky. Zpátky jsme jeli autobusem, kde jsme se naučili úplně nový jazyk. Téměř každý si pamatuje exotické slovo "erekcíja". Další den byl na programu celodenní výlet. Vstávali jsme brzy ráno, abychom stihli brzký odchod v 11 hodin dopoledne. Cílem byl "kopec" Šerák. Skoro na začátku trasy jsme zdolali Vražedný potok, který byl pro některé žáky opravdu vražedný. Mysleli jsme si, že jsme zdolali to nejhorší, ale mýlili jsme se. Přišel výšlap na Obří skly a někteří žáci začali ztrácet sílu a to jsme nebyli ani v jedné třetině trasy. Někteří žáci provozovali lezení na skály a striptýz zároveň. Naopak někteří začali panikařit a nevěděli, jak slézt dolů, některým se dostalo rady: "Hlavou dolů!", nebo "Představ si, že máš padák!". Přišla nejhorší část cesty, prudký výšlap na chatu na hoře Šerák. Po cestě jsme potkali sníh, takže jsme uspořádali sněhovou bitvu. Přišel zasloužený oběd a zdlouhavá cesta dolů. K večeři jsme dostali palačinky a bylo nám nabídnuto, že si můžeme přidat. Děti si přidávaly tucty palačinek, paní domácí vesele nosila další a nám se následně dostalo vysvětlení její dobré nálady, když nám přišly účty z večeře. Ačkoliv jsme si výlet a ubytování zaplatili, bylo nám řečeno, že nic není zadarmo. Večer většina holek a jeden nejmenovaný chlapec skončili záhadně v jedné posteli a dívali se na "film". V jednu hodinu ráno nám bylo řečeno, že se  naši rodiče "teleportovali" a stačili pro nás přijet za 10 minut. K našemu překvapení jsme už měli zbalené kufry a měli jsme jít před hotel, který nám zamkli. Rozhodli jsme se zakempit před hotelem pouze pár centimetrů nad převisem obrovské jámy. Potom nám bylo řečeno, že to byla "legrace" a byli jsme vpuštěni do hotelu. Další den jsme jeli dolů a vrátili jsme se bez ztráty žáků.
Sepsal kolektiv třídy 9.C