24. března 2022 se žáci šestých tříd se svými učiteli zúčastnili projekce dokumentárních filmů. Festival Jeden svět přináší příběhy lidí z různých koutů planety a otevírá důležitá témata z oblasti lidských práv nebo nejrůznější sociální či environmentální témata. My jsme zhlédli tři filmy, po kterých následovala vždy diskuse k dané problematice.
Před dvěma lety zasáhla naši planetu pandemie. Vplížila se do života snad každého z nás. V prvním snímku jsme sledovali obavy dětí z různých zemí Evropy. Bály se, aby neohrozily své blízké z rizikových skupin, musely být najednou mnohem samostatnější a zodpovědnější, hodně věcí bylo zakázáno. Mnohdy se ale rodina také více semkla, sourozenci měli jeden druhého. Často by jim udělaly radost docela obyčejné věci. Jít si zaplavat, koupit si oblíbený nápoj v oblíbeném obchodě, zajezdit si na poníkovi. Obejmout mamku, taťku, babičku. Vymýšlely nové aktivity, aby se zabavily. Aby nebyla nuda. Aby chvíli přišly na jiné myšlenky. Příběhy blízké našim dětem. Španělsko, Nizozemsko, Itálie. Ty pocity byly určitě všude hodně podobné.
Druhý příběh je vyprávěn z pohledu náctileté Roos. Mívala bratra Julese. Ten se ale necítil být chlapcem. A tak Roos prožívá nelehké chvíle, snaží se ho dostatečně podporovat během procesu tranzice. Radí mu s běžnými holčičími záležitostmi, které si Jules užívá mnohem více než ona. Situace není jednoduchá ani pro matku. Měla syna a dceru, teď má dvě dcery. Jules navíc vyžaduje pozornost celé rodiny. To negativně prožívá Roos. Chybí jí zájem rodičů. Je často v pozadí. Je ta druhá. Jenže nedělají to rodiče vždycky, když přijde složitá situace? Soustředí se na problém, na ostatní nezbývá prostě čas, energie, pochopení. Je dobře, že se o tématu změny identity diskutuje, je také správné, že je nahlíženo z různých úhlů a pravda není vždy jednoznačná. Ani ve filmu, ani v realitě. Téma děti zaujalo, hodně diskutovaly právě o nelehké situaci Roos.
Poslední snímek byl hodnocen žáky nejlépe. Příběh dvanáctileté Berty trpící Wolframovým syndromem. Příběh o dívce, která chce žít normální život. O dívce, která má dobré kamarády. Ve škole zažívá skvělou podporu ze strany učitelů i spolužáků. O statečné dívce, co nesedí s rukama v klíně. Maluje obrázky, aby pomohla lidem se stejným syndromem. Výtěžek z prodeje směřuje na výzkum tohoto onemocnění. Nemoc sice bere Bertě zrak, ale ona je odhodlaná dál bojovat. Malování má smysl, přináší jí radost. Děti velmi soucítily s nemocnou dívkou, obdivovaly její aktivitu.
Mnohdy máme špatnou náladu. Nedaří se nám splnit naplánované věci, nemáme ten den štěstí, zrovna nám někdo nerozumí, pohádáme se. Vzpomeňme si v těchto chvílích, že na světě jsou miliony lidí, kterým není lehko na světě. Jejich zemi sužuje válka, oni nebo jejich blízcí trpí těžkou nemocí, nemohou se vzdělávat, pracovat, sportovat. Žijí v chudobě. Nemohou se svobodně rozhodovat o svém životě. A mnozí mají sílu jít dál. Se vztyčenou hlavou, statečně a pozitivně hledí do budoucnosti. Perou se s osudem, pomáhají, bojují.
Važme si každého malého štěstí, které nás potká. Přinášejme radost do života těch, kteří mají starosti.