Žáci 7.B a 7.C ve slavnostním oblečení. Někteří žáci 7.B a 7.C v neformálním oblečení. V divadle jsme přivoněli ke Kytici uvázané ze dvanácti magických balad, chybělo jen Záhořovo lože. Děti sledovaly tajuplnou scénu. Kostýmy v bílé barvě značily naději, dobro, mládí a klid. Vždy se ale na jeviště vplížila ta černá lež, lakota, touha po bohatství a moci, smrt. Postavy ztvárněné především mladými herci tu bojovaly, trpěly, zlomené prohrávaly, polepšené zvítězily. Tak se Erbenův text promítal do dnešních drsných mezilidských vztahů a stejně jako v roce 1853, kdy byla sbírka poprvé vydána, zvedl pro výstrahu ukazováček: Za všechny naše viny nás čeká trest, nic nezůstane bez odplaty. Dramatická hudba osudovými tóny dokončila spravedlnost a my jsme se ohlédli. Umíme si vážit světlých dnů, rozhodovat se podle srdce a svědomí, nést následky našich činů? Děti daly Kytici v netradičním nastudování Mladého divadelního studia LAIK šanci a neodcházely zklamané. Líbily se jim rekvizity, ocenily dlouhé pasáže recitované zpaměti, Bylo to vtipné, smutné, napínavé. S básněmi ze sbírky Kytice jsme se ještě nerozloučili, ve škole zpracováváme lapbook.