„Když máš srdce zjihlé, když máš potíže,
tak dej cihlu k cihle, těsto do díže.
Upeč třeba chleba, …“
A tak jsme se ve středu kolem půl deváté ráno pustili v rytmu slov pohádkové písničky do toho dělání. Počasí nám přálo, promrzlé ráno se za chvíli rozkoukalo do slunečné, usměvavé nálady. Zatímco jsme si nechali zadělané těsto kynout, zkusili jsme vymlátit cepem obilí a zrníčka umlít na kamenném mlýnku. Z připraveného těsta jsme upletli houstičky nebo vytvarovali malé bochánky chleba. Tři chlapci udržovali oheň v peci. Když byla skrz na skrz vyhřátá, uhlíky šly do ohniště a dva plechy našich výrobků šup do pece. Na konci programu se hned několik dětí rozhodlo, že z nich budou pekaři nebo mlynáři. Naše pečivo bylo totiž tak chutné, že jen málokdo odolal vábivému volání křehké vůně. Snad si zase brzy něco upečeme…