ZŠ Pardubice - Studánka - „Do té doby bychom se určitě probudit nechtěli,“ shodli se žáci 5.C.

Píše se rok 1944 a paní Burianová coby dvanáctileté děvčátko prožívá nejhorší chvíle svého života.  Na nálety se připravovala mnohokrát. Poplachy byly plané, vždy šlo jen o přelety nad Pardubicemi. Když ale v noci z 21. na 22. července pronikl do zatemněných bytů a domů varovný hlas sirény, neblahá očekávání se krutě naplnila. Nad tmavými ulicemi zvítězila záře světlic, na zem dopadly skutečné bomby. Bohužel nezasáhly strategické cíle, nálet ale zničil obytné čtvrti za Chrudimkou (Židov) a oblast u elektrárny (Karlovina). O život přišlo 44 civilistů. Bitva o palivo však neskončila, Pardubicemi zaduněl 24. srpna druhý, nejničivější nálet. Rafinerie Fanto byla zničena, shořel cukrovar, velké škody utrpělo nádraží. Letiště bylo silně poškozeno, ale jeho provoz se záhy obnovil. Zasažena byla i řada obytných domů, celkový počet obětí se vyšplhal na 213. Všudypřítomný kouř, sutiny, nevybuchlé pumy… Provoz rafinerie byl částečně obnoven na podzim 1944, konečně ovšem zastaven v prosinci, po třetím útoku, který německé oslabení dokonal.

26.9.2014 – V druhé části našeho dnešního výukového programu procházíme výstavou Bomby nad Pardubicemi. Prohlížíme si předměty, tiché ozvěny doby, věci tolik dnešku vzdálené: potravinové lístky, gramofon, plynové masky, domovní sirény, helmy příslušníků vzdušné obrany, střepiny. Čteme vyhlášku o zatemnění. Příkaz v češtině, v němčině. Roztáčíme sirénu, běžíme do provizorního krytu, naše myšlenky tu patří těm, které máme nejraději. Strach nám přejel mrazivou hůlkou po zádech, když v čase „po všem“  vycházíme ven.  Najdeme jen sutiny známých domovů, rozbitá okna, zmatené děti s kufříky, beznaděj.

Konec války neznamená nutně vítězný konec obav. V Pardubicích byl tajně postaven kryt pro velení, odtud se mohly řídit potřebné operace v případě další války. Bylo tu vše: voda, elektřina, několikery pancéřové dveře, spojovací technika, náhradní generátor pro případ nouze.

Mnozí chodíme pravidelně na procházku kolem těch ukrytých dveří. Snad nebudou nikdy náhle otevřeny. Snad naše sny zůstanou bezstarostné.