Čtvrteční ráno mrazivě dýchalo na slavnostně oblečené žáky 5.C. Někteří se těšili, jiní s napětím očekávali, jaké to bude. V divadle jsme přivoněli ke kytici uvázané ze sedmi magických balad: Kytice, Zlatý kolovrat, Štědrý den, Holoubek, Vodník, Poklad a Svatební košile. Děti, jistě nejmladší diváci dnešního představení, tiše sledovaly tajuplnou scénu. Načechrané kostýmy v bílé barvě značily naději, dobro, mládí a klid. Vždy se ale na jeviště vplížila ta černá lež, lakota, touha po bohatství a moci, smrt. Postavy tu bojovaly, trpěly, zlomené prohrávaly, polepšené zvítězily. Tak se Erbenův text promítal do dnešních drsných mezilidských vztahů a stejně jako v roce 1853, kdy byla sbírka poprvé vydána, zvedl pro výstrahu ukazováček: Za všechny naše viny čeká nás trest, nic nezůstane bez odplaty. Dramatická hudba osudovými tóny dokončila spravedlnost a my jsme se ohlédli. Umíme vážit si světlých dnů, rozhodovat se podle srdce a svědomí, nést následky našich činů? Děti daly Kytici šanci a neodcházely zklamané.