ZŠ Pardubice - Studánka - Pěkný příběh se spoustou zajímavých myšlenek!

V pondělí 13.2.2017 vyrazili šesťáci a sedmáci za kulturou na Malou scénu Východočeského divadla v Pardubicích. Propluli knihou Forresta Cartera Škola Malého stromu.

Malý strom je indiánské jméno malého chlapce, který dojemně vypráví o životě u svých indiánských prarodičů v horách. Indiánská moudrost se prolínala celým příběhem, seznámili jsme se s historií kmene Čerokíů, kteří ztratili téměř všechno, ale hrdost jim zůstala.

Představení hodnotí žáci 6.B:

• Hrozně jsem se smála tomu, jak za dědečkem přišli ti dva podvodníci a dědeček s Malým stromem na ně nastražili past a jim bylo „blbě“ po tom jídle, co bylo na stromě. Ale naopak jsem skoro brečela, když Malý strom musel jít do sirotčince. Pak to bylo zase „dobrý“, když dědeček s Malým stromem jeli zase domů. Bylo to moc hezké a krásně zahrané. Ale i trochu smutné. (Elenka Hrdá)
• Bylo mi líto Malého stromu, když ho kvůli tomu, že je indián, vylučovali z kolektivu. Bylo to hezké divadlo, někdy vtipné, někdy smutné. Líbilo se mi to. (Lea Čížková)
• Bylo to hezké a zábavné, moc se mi to vše líbilo. Hlavně jak měl to telátko, jak dělalo zvuky. Ale nelíbilo se mi, že umřelo. Také se mi líbilo, jak měl svoje tajné místo, kde stékala ze stromu šťáva a patlala se mu po obličeji. Nebo jak se s babičkou vždy dívali na Psí hvězdu. Nesympatický mi byl důstojný pán v sirotčinci i jejich učitelka, protože Malý strom měl pravdu a ona mu to nepřiznala. Hodnotím 10/10, moc se mi scéna líbila. (Vaneska Paulusová)
• Neviděli jsme tu scénu, jak děda zachránil Malého stroma před chřestýšem. Líbila se mi ta herečka, jak hrála krocana, tele a Wilburna. Líbila se mi ta scéna, jak Malý strom poučoval paní učitelku, že se jeleni nebojí vody. Líbila se mi ta chvilka, jak jeli dědeček a Malý strom domů. (Andrea Tomanová)
• Hodně jsem se smála, když pan Slick a pan Chang snědli ty rybičky a bylo jim špatně. Taky mě rozesmála ta žába, jak dělala v kostele zvuky a Vrbovej John se zasmál. Hodně se mi líbila Psí hvězda. (Barča Sluková)
• …a jak paní učitelka říkala, že když jeleni zvedají nohy, v tom případě běhají a utíkají před vodou, protože se jí bojí. (Martin Janko)
• Bylo to úžasné. Líbilo se mi a smál jsem se, když Wilburn ukázal své kopyto a pak začal skákat. A taky obličej důstojného pána. Bylo mi líto, když Malý strom musel odjet do sirotčince. A byl jsem rád, když k němu přišel děda a pak odjeli autobusem. (Ondra Kořínek)
• Představení se mi líbilo, nechápu, jak to dokázaly zahrát jen dvě herečky. Bylo „smutný“, když přišel babičce a dědovi dopis, že Malý strom nemůže být v jejich péči. (Gabča Elsnicová)

Myšlenky poslané po větru:

• „Indián nikdy nerybaří a neloví pro zábavu, jenom pro jídlo. Dědeček říkal, že je to zatraceně nejpitomější věc na světě pobíhat sem tam a zabíjet ze sportu. Říkal, že tu věc vymysleli nejspíš politici mezi válkama; dyž nemohli zabíjet lidi, začali zabíjet aspoň něco jinýho.“
• „Jednou, když jsme zasedli, našel jsem na svém místě dlouhý nůž. Byl tak dlouhý jako dědečkův, zasunutý do pouzdra z jelení kůže ozdobeného třásněmi. Babička řekla, že mi ho dal Vrbovej John. Tak si dávají dárky Indiáni. Nedávají nic, aniž by to nemysleli vážně a neměli k tomu důvod. Někde to položí, tak abyste to našli. Nedostanete dárek, jestliže si ho nezasloužíte, proto by bylo pošetilé za to, co jste si zasloužili, děkovat nebo z toho dokonce dělat divadlo. Což vypadá rozumně.“
• „To je Cesta,“ řekl tiše, „ber jen to, co potřebuješ. Dyž lovíš jelena, neber nejlepšího. Vem menšího a pomalejšího, a jeleni porostou silnější a dycky ti dají maso.“
• „Dědeček říkal, že dyž pes nebo kdokoli jinej ztratí pocit, že eště k něčemu je, že to je s ním moc špatný."
• „Dědeček říkal, že je vo moc lepší někomu vysvětlit, jak se co dělá, než mu něco dávat. Říkal, dyž někoho naučíš, jak si má sám poradit, bude v pohodě; ale dyž mu třeba něco dáš, a přitom ho nic nenaučíš, budeš ho mít na krku až do konce svýho smrtelnýho života."