ZŠ Pardubice - Studánka - Jazykovka na společném venčení

Je to chlupaté, leze to po čtyřech, slintá to... Ne, není to popis budoucího pana učitele třídního na konci aktuálního školního roku. Řeč je o našich psích kamarádech, miláčcích, okupentech postele, žroutech domácích úkolů, večeří a nákupů, tyranů s laskavým srdcem a neodolatelným pohledem a kdoví čeho ještě. Jak se dnes ukázalo, nejenom láska k jazyku a učení, ale i k zvířecím parťákům se zdá být pevně zakořeněná v budoucí 6.B. A protože řada z nás doma takové chlupaté zablešené cosi (naštěstí to jsou blechy psí, co na člověka nejdou), má, rozhodli jsme se spojit potřebné s příjemným a na jedno odpolední venčení vyrazit společně. Kdo neměl psa, nevadilo, mohl si to aspoň vyzkoušet (a pak doma vyvíjet nátlak na rodiče) a my se navzájem poznali zase z trochu jiné stránky. Na začátku samozřejmě byla spousta otazníků, např. jak si psi padnou do oka, kolik bude pokousaných (psů i dětí), kolik zaběhnutých (psů i dětí) apod. Naštěstí si všech pět psích kamarádů padlo do oka a jejich páníčci a kamarádi je skvěle po celou dobu zvládali. A nikdo se nebál a naopak každý přiložil ruku k dílu, když bylo třeba napojit, nakrmit či pohlídat. Prostě super parta lidí a psů na jedné společné cestě. A i méně zkušení psovodi si vyzkoušeli, jaké to je jít s dravou šelmou u nohy, a lze je bez uzardění označit za velmi dobré vodiče, přinejmenším polovodiče. V lese jsme si procházku zpestřili několika anglickými hrami, potrénovali paměť, běh i kreativitu a spolupráci. Cestou z lesa se pak někteří z nás vykoupali, ať už dobrovolně nebo nedobrovolně. Také jsme si uvědomili, jak podobný je baťoh patníku, nebo že by to snad byla pomsta, paničko? Probírali jsme všechno možné, od mazlíčků přes koníčky až třeba po plány na příští školní rok. Někteří tancovali, jiní lezli (a následně padali) na stromy, nakonec jsme si ale všichni pochutnali na vynikající domácí zmrzlině ve Spojile. A i když se našli tací, co vyrazili ven údajně jen proto, že jim nešla doma wifina, snad nakonec nikdo neodcházel zklamaný. O tom, že to byla opět nesmírně fajn akce svědčí hned dvě věci. Tři hodiny, které rozhodně nebyly v plánu a přitom utekly jako nic, a přidání se i některých nejazykářů, kteří byli zvědaví, co jsme to minule kuli za pikle. A ani ti se v konkurenci svých kamarádů neztratili.