ZŠ Pardubice - Studánka - Zlézali jsme hory a shlíželi jsme hluboko do údolí (výletní deník 7.C)

Zlézali jsme hory a shlíželi jsme hluboko do údolí (výletní deník 7.C)

26. června 2017, 00:05 Mgr. Lucie Kovářová

19.6.2017

Náš výlet jsme započali ve vlaku. Zvládli jsme dvakrát přestoupit, posilnili jsme se a vystoupili jsme z motoráčku ve Starém Městě pod Sněžníkem. Hodili jsme batohy na záda a zdolali jsme první kopečky i kopce, přebrodili jsme potok a lesní cestou jsme se dostali pod horskou chatu Návrší. Strmý svah byl poslední výzvou před obědem. Kluci měli při ubytovávání jasno, skončili všichni dohromady, děvčata se nakonec také dohodla. Trochu jsme se zabydleli a hurá na oběd: vývar, sekaná, brambory, zelenina. Po kratším poledním klidu jsme měli naplánováno pokořit Kralický Sněžník (1424 m.n.m.). Ocitli jsme se na skok v Polsku, ztratili jsme dva členy výpravy, ochutnali jsme pramen řeky Moravy a stanuli jsme v cíli. Cesta dolů ubíhala rychle. K večeři rizoto, po večeři hry a pak už zasloužený odpočinek…

20.6.2017

Dnes to bylo každopádně nejnáročnější – s těžkými batohy na zádech, s horkým sluncem v patách. Do Starého Města se nám šlapalo dobře, skoro pořád dolů nebo po rovince, druhá polovina - cesta na Paprsek - ale prověřila naše fyzické předpoklady. Při permanentním pohledu vzhůru jen málokdo věřil, že tohle ještě dá. Nakonec to dali všichni. Posilnili jsme se dobrým obědem (zelňačka, řízek/“smažák“, hranolky, kofola, nanuk) a nabrali nové síly. Do Petříkova jsme došli už na pohodu. Přivítal nás pěkný penzion s příjemnými majiteli. K večeři nám připravili domácí bramboračku s houbami a klobásou, pečené vepřové maso, rýži a kompot. Zase jsme strávili pár chvil společnou hrou, pak individuální hrou a nakonec se už každý díval sám do sebe. J

21.6.2017

Bohatě jsme posnídali a vyzbrojeni dostatkem tekutin jsme vyrazili do Ramzové. Dozvěděli jsme se, že vlaky nejezdí, a našli jsme autobusovou zastávku, ze které budeme večer odjíždět domů. Batohy jsme uschovali na Horské službě. K naší velké radosti nám paní učitelka nakonec zaplatila lanovku do půlky Šeráku. Moc jsme si ty výhledy užili. K vrcholu (1351 m.n.m.) jsme už docupitali po svých. Na Chatě Jiřího nás čekal výborný oběd: vývar a kuře na paprice. Někteří přidali borůvkový koktejl, marlenku, … Dolů jsme se vydali po přírodní kamenito-kořenové překážkové dráze. Dopřáli jsme si několik zastávek: jako kamzíci jsme vyšplhali na skály a dali jsme si schůzku v oblacích. Osvěžili jsme se v říčce, postavili jsme vysoké domečky z oblázků a nechtěli jsme chytit „klíště“. Ještě poslední stoupák, malé osvěžení ledovou pochoutkou a utíkali jsme pro batohy. S předstihem jsme se vydali na autobusovou zastávku, náš autobus právě přijížděl. Zase jsme dvakrát přestupovali, cesta rychle utekla. V Pardubicích už na nás, statečné horaly a cestovatele, čekali rodiče.

18 km, 18 km, 10 km. Spousta turistických známek. Nakonec jsme to opravdu zvládli.  

Mgr. Lucie Kovářová