V pátek 24. března jsme se vydali na festival Jeden svět do nedalekého Hradce Králové. 9.B, 9.C a sedm zvídavých žáků z déčka. Zhlédli jsme ukrajinský film z roku 2022 Překonat temnotu zachycující pohled na Ukrajinu po vypuknutí ruské invaze. Na příbězích běžných lidí byly poukázány současné každodenní problémy. Filmaři se mnohdy ocitli v šokující blízkosti otevřené palby. Snímek demonstroval proměnu kultivovaných a moderních čtvrtí v místa zkázy. Trosky, zničená infrastruktura, děti odtržené od rodičů. Kdy už konečně zvítězí vzájemná sounáležitost, víra a obdivuhodná vůle postavit se společně nepříteli?
„Bylo smutné koukat na to, co se na Ukrajině děje. Nejzajímavější bylo sledovat ty lidi, kterých se to dotklo nejvíce, ty, kteří museli být schováni ve stanicích metra, ty, kteří se snažili Ukrajinu bránit za každou cenu, ale stálo za to vidět i ty, kteří se snažili Ukrajinu co nejrychleji opustit. I přes to všechno se ale nikdo nevzdává, všichni doufají, že už to brzy skončí, Evropa a Amerika dále Ukrajinu podporují a Rusku síla slábne.“ M.H.
„Tímto výběrem filmu jsem si původně nebyla jistá, ale nakonec byl plný ponaučení a smutku. Myslím si, že si doposud nikdo neuvědomil, jak je situace vážná a že se vše odehrává pouhých pár set kilometrů od naší země. Nejsmutnější mi ale přišly různé zásahy raketami do budov, ale dokonce i do živých osob. Kvůli takovému útoku má člověk celý život zničený. Nejvíce líto mi ale bylo dětí, jejichž rodiče museli bojovat za svou zemi a dětem poskytli bezpečné prostředí jinde. Přes to všechno se ale pracovníci v těchto domech snažili dětem vykouzlit úsměv na tváři různými hrami a akcemi, jež děti aspoň na chvíli donutily na vše zapomenout.“ A.V.
„Zaskočilo mě, že přestože kolem nich padaly bomby a střílelo se, dokázali se potom i smát. Nedokázala bych si představit ocitnout se v takové situaci nebo se neustále bát, že se někomu blízkému něco stane. Dokument mě rozhodně obohatil a vyvolal ve mně spoustu emocí a empatie.“ P.F.
„Domov, rodina, jídlo a pití, elektřina, postel, zázemí a spousta dalších věcí, které jsou pro nás samozřejmostí. Někteří o to přišli. Někdo jen na chvíli a někdo na furt. Mnozí z nás si to nedokážou představit, proto lidem, kterých se to týká, musíme projevit soucit, porozumění a úctu. Nemůžeme se tím nechat pohltit, ale ani na to zapomenout.“ N.Ú.
„Tento konflikt zasáhl mnoho lidí a mnozí přišli o život, děti nebo rodinu jen kvůli irelevantním důvodům. Mezi lidmi panuje strach a bezmoc, protože vůbec nemají tušení, co s nimi bude. Byly zde ukázky různých ukrajinských měst hroutících se jejich obyvatelům před očima, jejich domovy jsou zničeny a nemají kde žít. Musí utíkat do neznámých zemí a neví, jestli se vůbec někdy vrátí.“ L.CH.
„Překvapilo mě, jak se improvizovaně vyrábí neprůstřelné vesty. Zaujalo mě, jakými různými způsoby se ukrajinští civilisté zapojují do humanitární pomoci“ K.Z.
„Pocit bezpečí, ten bohužel lidé zasažení válkou teď nemají. My si to vůbec nedokážeme představit. Rodiny musely opouštět Ukrajinu bez svých milovaných a nevěděli, co s nimi bude. Spousta lidí se nemá kam vrátit, protože mnoho obydlí bylo zničeno. Dalo mi to, že bych se v této situaci nechtěla nikdy ocitnout a že je potřeba více pomáhat lidem okolo nás.“ E.S.
„Zarazilo mě, že když tam vybuchla bomba a hasiči to začali hasit, tak po nich začali střílet. Měl jsem z toho nehezký pocit a v tu chvíli jsem si představoval, že se to klidně může stát i u nás a budeme ve stejné situaci. A taky jsem přemýšlel, jak bych se zachoval, jestli bych utekl do jiné země nebo pomáhal chránit vlast. Další věc byla ta, jak tam chlapi pomáhali přestavovat auta pro armádu a že jim to docela šlo, protože ta auta pak vypadala dost dobře.“ O.B.